Vaše obývák se pomalu mění v noclehárnu a vy máte dost skládání karimatek z IKEA? Znám ten pocit, když po večeři začnete přemýšlet, kde vlastně ubytujete babičku nebo kamaráda z vysoké, který se ozval po pěti letech. Moje vlastní zkušenost s malým bytem 2+1 mě naučila, že každý centimetr čtvereční musí mít dvojí využití. A právě tady přichází na scénu jeden kus nábytku, který dokáže zachránit váš obývací prostor i vaše záda. Nejde o žádnou vychytávku, ale o chytře zvolenou living room armchairs, která se na první pohled tváří jako obyčejné křeslo, ale ve skutečnosti je to transformační zázrak.

Jednou z největších pastí při zařizování úzkého prostoru je snaha nacpat do něj obří pohovku. Radši volím dvě menší křesla a jeden rozkládací prvek, který lze přemístit podle potřeby. Moje volba padla na variantu s povrchem z mikrovlákna, protože snese kávu i psí chlupy. Ale pokud chcete do townhouse interior designu vnést luxusní nádech, zvažte kus s látkou, která připomíná samet. Jen pozor na ni – i když vypadá noblesně, prach se v ní usazuje rychleji a vysávání musí být častěj

V mém bytě o třiceti sedmi metrech čtverečních vládne dřevo, len a bílá omítka, ale přiznám se, že první pokus o skandinávské bydlení skončil fiaskem. Každá židle lákala k posezení, ale po týdnu jsem narazila na zásadní problém. Kde schovat lůžkoviny pro čtyři návštěvy, když skříň už praskala ve švech? Tehdy jsem objevila, že japandi style interiors není jen o estetice, ale hlavně o chytrém plánování. Kombinace japonské střídmosti a dánské hygge mi umožnila vytvořit prostor, který dýchá, přestože metráž šetří každým centimetrem. Zásadní bylo naučit se volit nábytek s dvojím účelem, aniž by působil jako skladiš

Největší revoluci ale zažijete, když na stejné křeslo začnete spát. U nás doma to zachránilo situaci, když přijela sestra s rodinou a my potřebovali tři lůžka v místnosti 4×4 metry. Zvolila jsem kus s click-clack mechanismem – jeden pohyb a opěradlo se sklopí do roviny s podsedákem. Žádné tahání za madla, žádné hledání utržené nožičky pod stolem. Za deset vteřin máte rovnou plochu na ležení. Problém? To křeslo nesmí stát těsně u zdi, protože potřebuje deset centimetrů odstupu pro funkci páky. Na to lidi často zapomínají a pak se diví, že jim mechanismus dr

Japandi style interiors mě naučilo, že méně je skutečně více, pokud máte kam uklidit to málo, co vlastníte. V koupelně jsem vyměnila plastové regály za dubovou lištu s háčky. V kuchyni mizí nádobí ve spodních skříňkách místo na lince. Nejvíc mi ale pomohla jedna zásada. Každý kus nábytku musí plnit alespoň dvě funkce. Třeba konferenční stolek z masivu má vyklápěcí desku a pod ní úložný koš na časopisy a dálkové ovladače. Když přijde host, který potřebuje spát, stačí desku vyklopit a máte rovnou plochu pro postel. Pod stolek se vejde i přenosná lehátka. Díky tomu jsem se zbavila nákupu samostatného lehátka, které by jen překáž

Poslední rada se týká umístění v místnosti. Pokud křeslo plánujete používat denně jako sedačku a občas jako postel, umístěte ho kolmo k oknu. Ve složeném stavu pak nezabírá místo před televizí a vy máte pocit, že máte o kus nábytku víc. Já mám svůj oblíbený kousek v rohu vedle knihovny a když přijde návštěva, stačí křeslo posunout o metr dopředu a mám hotovo. Jediné, co mě mrzí, je absence koleček. Každé přestavování vleče po koberci a drásá vlákna. Příště si pořídím model s nožičkami na kluz

Pokud máte opravdu miniaturní prostor, zkuste malovat nejen stěny, ale i strop. Znám případ garsonky 22 metrů, kde majitel použil wall painting ve tvaru vln přes celý strop až na jednu stěnu. Pod tím umístil bed with storage, který má výsuvné šuplíky na ložní prádlo a matraci. Kombinace optického klamu vln a praktického úložného prostoru pod postelí zázračně zvedla dojem z celého bytu. Hosté se divili, že v tak malé místnosti bydlí člověk, který má ještě místo na cvičení jógy. To by bez chytré malby nešlo – barva prostě kreslí nové hranice v místnostech, kde skutečné zdi neexistu

Poslední rada z praxe k townhouse interior designu zní: nebojte se prázdného místa. Prázdná zeď v předsíni mi připadala jako promarněný prostor, tak jsem na ni pověsila cyklistická kola. A najednou místnost dýchá. Podobně fungují i otevřené regály v kuchyni – nádobí na nich vypadá jako dekorace, zatímco skříňky nad hlavou zůstaly volné na zásoby. Ušetřila jsem tak drahocenné centimetry, které v řadovém domě rozhodují o tom, jestli se v něm bude bydlet s úsmě

Můj vlastní byt prošel podobnou proměnou. Měla jsem tam rohovou sedačku, která se po rozložení měnila na postel s rozměry 140×200 cm. Zní to skvěle, jenže spací plocha byla tvrdá jako prkno a každé ráno mě bolela záda. Pak jsem objevila kouzlo výrazného wall painting v čele postele. Namalovala jsem tmavě zelený pruh široký 120 cm přímo na zeď za sedačkou – a rázem to místo získalo vizuální čelo postele. Sousedé si mysleli, že jsem kupovala nový nábytek. Barva stála 350 korun a efekt byl jako z designového časopisu. Když se pak sedačka rozložila, spala jsem na foam matraci o tloušťce 16 cm, kterou jsem přes den schovávala pod přehoz. Slatted frame pod ní byl skládací a vešel se do skří