Když se řekne wall finishing, většina lidí si představí váleček a plechovku bílé barvy. Jenže skutečná magie začíná tam, kde barva končí a začíná struktura. Než se pustíte do omítek nebo tapet, zastavte se u základu, který váš pokoj buď zvedne, nebo utopí. Pamatuju si, jak jsem v jednom starším bytě o dvou místnostech strávil celý víkend broušením strukturované omítky, abych pod ni dostal jednu vrstvu jemného štuku. Výsledek stál za to – místnost najednou dýchala, protože světlo nerozbíjely zbytečné nerovnosti. A přesně o tom wall finishing je: o tom, jak povrch pracuje s prostorem. V malém bytě, kde máte jen 25 metrů čtverečních na všechno, každý odlesk a každý stín hraje roli. Hrubá zeď může působit útulně, ale pokud do místnosti strčíte rozkládací pohovku s výraznou velvet upholstery, začne to být přeplácané. Jde o hledání rovnováhy mezi texturou a barevnou plochou.

Nejvíc mě vždycky nadchne, když vidím, jak lidé řeší zeď za gaučem. Máte tam tu pull-out sofa, na které spí návštěvy, a kolem ní prázdno. Potom přijdete s nápadem na betonový stěrkový finish – ne ledajaký, ale s jemným přechodem do šedé. Tento wall finishing dodá obýváku industriální šmrnc, ale hlavně sjednotí prostor. Když je sofa rozložená, vytáhnete z ní foam mattress a pod ní je obyčejná slatted frame, celá sestava působí jako pevný bod v místnosti. Bez té zdi by to byla jen hromada látek a pěny. Jednou jsem dělal rekonstrukci v garsonce, kde majitel trval na tom, že chce mít v jednom kuse postel s úložným prostorem, ale zároveň potřeboval denní stůl. Nakonec jsme sáhli po wall finishing v podobě velkoformátového dřeva na jedné stěně, což opticky oddělilo spací kout a zároveň poskytlo teplý kontrast k bílé lůžkovině. Dřevo má tu výhodu, že se na něj nedělá otisk od polštářů, když ráno pospích

Pokud máte malý byt a rádi byste někdy pozvali nocležníky, je na čase přestat uvažovat o rozkládacích křeslech s děsivými kovovými tyčemi, které vás probudí s modřinou na zádech. Kvalitní spaní lze skloubit s úsporou místa, pokud sáhnete po pohovce s funkčním mechanismem. Můj favorit je click-clack mechanismus, kde stačí lehce povytáhnout opěrák a během pěti sekund máte rovnou plochu. Žádné tahání za popruhy ani hledání ztracených dílů. Skvělá věc je, že takové provedení bývá součástí i moderních sedaček s hlubokým sedem, takže přes den slouží k lenošení a v noci jako regulérní postel. Jen pozor na výšku sedáku. Často se stává, že je příliš nízko a pro starší rodiče je pak vstávání nepříjemné. Zkoušejte vždy osob

Například pohovka bývá v malém bytě spíše nutností než ozdobou, ale v loftovém duchu se z ní stává socha. Klasický sedák s rovnými liniemi a tenkými kovovými nohami opticky odlehčí místnost, jenže co když potřebujete občas uložit hosta? Pak je řešením pohovka s integrovaným mechanismem. Vyzkoušejte model s click-clack mechanismem, který během pěti vteřin změní gauč na lehátko. Nemusíte při tom hýbat s konferenčním stolkem ani odklízet polštáře. Důležité je, aby matrace na spaní nebyla jen do počtu. Pozor na tenké pěnové desky, které po dvou hodinách připomínají kempingovou karimatku. Dejte přednost variantě s 18 cm foam mattress na slatted frame, která zajistí správné proudění vzduchu a eliminuje proležení. A pokud je pohovka navíc potažená velvet upholstery, získáte nečekaný luxusní prvek v industriálním prostře

Taky bych chtěl zmínit jeden trik, který zná jen málokdo. Když vybíráte matraci do takového systému, neřiďte se jen cenou. Foam mattress s paměťovou pěnou se zdá být ideální, ale v létě se v ní můžete uvařit. Raději kombinace studené pěny a paměťové vrstvy. Tloušťka by ideálně měla být aspoň 12 až 15 centimetrů. V tenčích matracích cítíte laťky a brzy vás bolí kyčle. A pokud máte možnost, připlaťte si za výměnný potah. Povlečení se pere snadno, ale samotnou matraci čistíte těžko. Snímatelný potah vyperete za hodinu a máte klid. Není nad to, když uklízíte byt a víte, že špína zůstane jen na povr

Nakonec přijde na řadu detaily, které dělají z bytu domov, ne tovární halu. Polštáře, přehozy a koberce jsou jako koření. Bez nich je vše fádní, s nimi chaos. Držte se přírodních materiálů jako len, vlna a bavlna. Levné polyesterové deky vypadají po pár praních jako hadr na podlahu. Vložte peníze do kvalitního lněného povlečení a silného koberce z juty. Ten nejenže pohltí hluk, který v loftu s tvrdými podlahami duní, ale dodá nohám příjemný pocit při ranním probuzení. A právě v kombinaci s betonem a ocelí získává provázanost textur tu pravou sílu. Loft style interiors nejsou o dokonalosti, ale o poctivém vyznění materiálů, které snášejí i každodenní pro

V neposlední řadě, pokud bydlíte v podnájmu a nemůžete vrtat do zdí, je vaše záchrana pojízdný stojan na televizi kombinovaný s úložným boxem na polštáře. Není to sice klasická sedačka, ale slouží jako podpůrný prvek. A když k němu přidáte pár samostatných sedacích vaků, máte improvizovaný kinosál i ložnici. Celý koncept funguje na principu, že každý centimetr musí mít svou funkci. Proto si dnes nedovedu představit byt, kde by chyběla byť jedna skříňka pod parapetem. A ty úžasné kousky, co se dají sehnat za pár tisíc korun, vám změní život. Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži. Dnes už mám doma místo na spaní pro šest lidí, aniž bych měla jedinou pevnou postel. A vy to zvládnete t

Loftový styl miluje syrovost, ale neznamená to, že musíte žít jako na stavbě. Osvětlení je alfou a omegou. Keramické závity a visací žárovky na textilních kabelech vytvoří industriální náladu, ale večer si raději přisvítíte teplou stojací lampou. Největší omyl je myslet si, že jedna centrální lampa stačí. V loftovém bytě potřebujete tři až čtyři světelné zóny. Jinak se místnost promění v depresivní jeskyni. A právě do těchto zón můžete zakomponovat kusy nábytku s překvapením. Třeba konferenční stolek s otevřenými policemi na knihy, který současně slouží jako odkládací plocha na víno a skleničky. Nebo knihovna, která svými kovovými rámy imituje regály z továrních