Dlažba v koupelně není jen otázkou vkusu, je to investice do každodenního ranního rituálu. Vybíral jsem ji pro svou malou koupelnu, která má jen dva a půl metru čtverečního a musela pojmout sprchový kout, toaletu i malý bidet. Když jsem stál v showroomu s dvaceti vzorníky, uvědomil jsem si, že vybrat správné bathroom tiles je jako vybrat správnou postel pro hosty. Špatná volba vás bude bolet každý den. Nechtěl jsem, aby moje koupelna působila jako zubařská ordinace, ale zároveň jsem věděl, že lesklá glazura na podlaze je smrtelná past, když se do koupelny dostane voda.

Po dokončení koupelny přišla další výzva. Kde ubytovat návštěvy, když jediný pokoj pro hosty je obývák s rozkládacím gaučem? Stará sedačka byla nepohodlná, na spaní příliš tvrdá a po rozložení zabírala půlku místnosti. Potřeboval jsem něco, co funguje ve dne jako sezení a v noci jako postel. Soused mi doporučil prodejnu s nábytkem na míru, kde jsem narazil na křeslo s click-clack mechanismem. Stálo pár tisíc, ale dalo se z něj během vteřiny vytvořit lehátko. Problém byl, že na spaní pro dospělého člověka to bylo krátké. Tak jsem začal hledat dál. Narazil jsem na pohovku s funkcí spacího úložného prostoru. Pod sedákem je schovaná výsuvná postel velikosti 140×200. Není to nic složitého – vytáhnete, položíte matraci, a máte hotovo. K matraci jsem koupil samostatný slatted frame z bukového dřeva, který se dá srolovat a schovat do skříně. Když hosté odjedou, všechny díly zmizí a obývák vypadá jako dř

První past, do které jsem málem spadl, bylo vybavení. Velký prostor bez zdí vypadá úžasně, dokud si neuvědomíte, že každá skříň, každá židle musí fungovat vizuálně i prakticky. V obýváku s kuchyní nemáte kam schovat věci. Proto jsem sáhl po bedně s úložným prostorem. Kulatý konferenční stolek s odkládacím prostorem uvnitř zachraňuje večerní chaos s ovladači a časopisy. Naší druhou zbraní je obří bedna pod oknem, kam uklízíme boty. Open space design totiž miluje vzduch, ale nenávidí krabice na zemi. Každý kus nábytku musí sloužit minimálně dvěma účelům, jinak se z bytu stane skladiš

Jediné, co jsme podcenili, bylo dostatečné skrytí ložního prádla. Žádná šatna, žádný panelák na věci. Proto jsme dokoupili otoman s úložným prostorem a dvě křesla s dutými područkami, kam strkáme deky. Pokud nemáte dostatek místa na ukládání, váš open space design začne vypadat jako výprodej v textilu. Naše rada zní: měřte úložný prostor v metrech krychlových, ne v počtu skříní. Každý centimetr dolů pod nábytek, každý poličkový prostor navíc se počí

Materiál potahu hraje v podkroví větší roli, než byste čekali. Moje první pohovka měla bavlněný povrch, který po roce vypadal jako by ji prošla kočičí tlupa. Škrábance od kabelky, fleky od kávy a žmolky všude. Teď mám model s velvet upholstery, tedy sametovou textilií. Ta je nečekaně odolná, prach se na ní moc neusazuje a snadno se čistí vlhkým hadříkem. Navíc samet krásně tlumí zvuk, což je v podkroví s dřevěným stropem velká výhoda. Když večer pustíte film, ozvěna se ztratí v hustých vláknech. A vypadá to luxusně, i když je okolo vás starý trám a neomítnutá cihla. Jen dejte pozor na barvu – tmavě šedá nebo antracitová schová mnohem víc špíny než světlé odst

Našli jsme i jednu fintu, jak opticky oddělit kuchyň od spaní. Volně stojící regál o výšce sto padesát centimetrů, ne až ke stropu. Na jedné straně police na knihy a květiny, na druhé vlastně jen volný prostor. Tento nízký prvek vytvoří iluzi chodby a zároveň nechá světlo proudit celým bytem. Právě otevřené světlo je totiž hlavní výhoda open space designu. Když vaříte v kuchyni, jste součástí dění v obýváku. Když se učíte u stolu, cítíte se být součástí celého bytu. Není divu, že jsme si na to zvykli tak ryc

Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt o rozloze 38 metrů čtverečních, myslela jsem si, že kitchen design je to nejdůležitější, co musím vyřešit. A měla jsem pravdu jen napůl. Kuchyň jsem vymyslela do detailů, ale obývák jsem podcenila. Koupila jsem levnou pohovku, která vypadala hezky na fotce, ale po třech měsících se propadala a každý večer jsem probouzela s bolavými zády. Tehdy mi došlo, že bez kvalitního spaní je i sebelepší kuchyň k ničemu. Zásadní chyba? Zapomněla jsem, že v malém bytě musí jeden kousek nábytku zvládat dvě role najed

Ten systém s úložnou funkcí mi doslova zachránil bydlení. Dřív jsme měli ve skříni hromady ložního povlečení pro hosty, deky a polštáře, které nikdo nepoužíval. Teď všechno mizí uvnitř pohovky nebo v postranních schránkách. Když přijedou přátelé na víkend, rozložím pull-out sofa, hodím na ni matraci s paměťovou pěnou a oni spí jako v posteli. Ráno stačí složit zpátky a místnost je zase obývák. Žádné krabice v rohu, žádné rezervní polštáře na židlích. Člověk si neuvědomí, kolik místa zabírá provozní chaos, dokud ho neodstraní. A právě schopnost mít doma pořádek bez zbytečného úsilí – to je něco, co mě naučila ta koupelna. Když jsem řešil, kam s kosmetikou, kam s ručníky, kam s váhou, začal jsem ty principy aplikovat na celý

U klikačky jsme řešili, jak silnou mít matraci. Plochá tenká pěna je na každodenní spaní tragédie. Potřebovali jsme, aby na ní mohla v pohodlí spát babička i malá neteř. Nakonec jsme vzali variantu s vyjímatelnou pěnovou vložkou o síle deset centimetrů, která se dá přes den sundat. Ale hlavní postel pro nás dva je něco jiného. Tam jsme sáhli po klasickém řešení postele s úložným prostorem pod roštem. Pod takovou postel nacpete zimní bundy, ložní prádlo a dokonce i kufry. Spodní rošt je pevný, ale dýchá, a na něm leží patnácticentimetrová pěnová matrace na lamelovém roštu, tedy slatted frame s nastavitelnou tvrdostí v oblasti ramen a boků. To není luxus, to je nutnost, když v open space bytě nemáte kam utéct pro klidný spá