Byty, které dýchají: Jak na promyšlený interiér i v malém prostoru

Pro někoho může být transformační nábytek kompromisem. Já to vidím opačně – díky němu mám v obýváku vlastní domácí relaxační zónu, aniž bych musela obětovat ložnici. Když přijedou rodiče, nemusí spát na nafukovací matraci, která do rána ztratí vzduch. Mají pevné lůžko s pořádnou matrací a já mám pocit, že jsem je neodbyla. Navíc jsem se naučila vybírat nábytek podle skutečné nosnosti. Levné pohovky z e-shopů mají často kovové tyče, které se prohnou už při 120 kilogramech. click-clack mechanismu a slatted frame je nosnost minimálně 250 kilogramů. Na to se dá spolehnout i při běžném sezení dvou li

Klíčem k životu v malém prostoru je zbavit se iluze, že potřebujete ložnici, obývák a jídelnu zvlášť. V praxi to znamená, že jídelní stůl je zároveň psacím stolem a pracovním místem. Aby to fungovalo, musí být plocha u stolu čistá. Žádné papíry, nabíječky nebo kelímky. Proto jsem si pořídila jednu velkou zásuvku pod desku stolu, kde končí veškerý bordel. Když je čas na večeři, stačí zatáhnout a máte čistou plochu. Tento princip „vše má svůj box” je základem minimalistického interiérového designu. Nesnažte se mít vše na očích, schovejte to, co nepoužíváte denně. Zbavíte se vizuálního smogu a získáte k

Dnes už si bez této multifunkční sestavy nedokážu představit, že bych měla v pokoji místo dvou kusů nábytku jen jeden. Kdybych zařizovala nanovo, koupila bych rozkládací pohovku o deset centimetrů delší, protože hosté s výškou nad 180 centimetrů mají nohy přes okraj. A přidala bych pod ruční skládání i malý polštář na podložení zad, který se dá schovat do úložného prostoru. Každý detail, od výšky nožiček (aby pod ně prošel vysavač) až po šířku područek (aby se na ně dal odložit hrnek), rozhoduje o tom, jestli se v místnosti budete cítit dobře, nebo ji budete vnímat jako skladiště nábytku. Domácí relaxační zóna není o luxusu, ale o tom, že každý centimetr ve vašem bytě dýchá společně s v

Součástí mé domácí relaxační zóny je i malý konferenční stolek, který zároveň slouží jako odkládací plocha na kávu a knihu. Důležité je, aby nebyl příliš vysoký, jinak vám bude při práci s notebookem vadit. Já zvolila kovovou konstrukci s mramorovanou deskou, která odolá polití i teplému hrnku. Místo působí vzdušněji než s masivním dřevem. Kolem stolu jsem natáhla koberec s dlouhým vlasem – bosé nohy na něm v zimě neprochladnou a zároveň tlumí zvuk při přesedání z pohovky na zem. Všimla jsem si, že když koberec chybí, prostor působí jako čekárna v ordinaci. Stačí jeden kus textilie a atmosféra se změ

Právě u sedaček narazíte na další zásadní rozhodnutí. Pokud plánujete, že na ní bude spát vaše maminka nebo kamarád z Brna, musíte zvolit typ rozkládání, který je jednoduchý, nevyžaduje odklízení konferenčního stolku a hlavně není na pružiny. Ověřila jsem si to na vlastní kůži. Klasická rozkládací pohovka s výsuvným rámem je zločin proti pohodlí. Mnohem lepší je varianta s výklopem dopředu, kdy celá sedací plocha sjede dolů a vytvoří rovnou ložní plochu bez díry uprostřed. Tento typ sehnat jako kvalitní rozkládací gauč vyžaduje trochu hledání, ale výsledek stojí za to. Když přijedou hosté, rozložíte to doslova za dvě vteřiny, a ráno stejně rychle složíte zpět na ga

Další věc, na kterou lidé zapomínají, je estetika. Knihovna, která zároveň slouží jako místo na spaní, by měla působit uceleně. Pokud máte otevřené police, naskládejte knihy podle výšky a proložte je dekoračními předměty. Sušené květiny, malé vázy, skleněné dózy. Tím vytvoříte optický rytmus a odvedete pozornost od toho, že pod knihami je schovaná postel. Já osobně mám na nejnižší polici kovovou mříž, do které vkládám časopisy formátu A4. Tím vzniká jakýsi zástěna, která zakrývá výsuvnou část. Pokud zvolíte modulární systém, můžete si jednotlivé prvky přeskupovat podle potřeby. Třeba když se vám změní životní situace – přistěhuje se partner, narodí se dítě. Domácí knihovna není jen stacionární prvek. Je to živý organismus, který se s vámi mě

Když mi do bytu o rozloze 42 metrů čtverečních přibyla pracovna přímo v obýváku, pochopila jsem, že moje domácí relaxační zóna musí fungovat na principu transformace. Žádný gauč, na kterém se jen sedí a kouká na televizi. Potřebovala jsem místo, které přes den slouží jako čtecí koutek s knihou a večer se změní v plnohodnotné lůžko pro návštěvu. První chyba, kterou jsem udělala, byla koupě klasické pohovky s tenkou pěnovou sedačkou. Po třech měsících se propadla a každý host si stěžoval na bolavá záda. Tehdy jsem objevila kouzlo kvalitního click-clack mechanismu. Ten mi umožnil během deseti vteřin přeměnit pohovku na lůžko se slušnou nosností, aniž bych musela stěhovat polštáře nebo hledat chybějící podp