Pokud toužíte po luxusnějším dojmu, vsaďte na pull-out sofa s velvet upholstery. Sametový povrch působí měkce a přitom je překvapivě odolný. Moje kamarádka si pořídila tmavě zelený model s výsuvným rámem, který se vytáhne jako zásuvka. Na rozdíl od klasické rozkládací sedačky, kde musíte vyndávat polštáře a skládat opěradlo, tady jen uchopíte spodní část a vytáhnete. Matrace je uvnitř schovaná a díky kovové konstrukci s laťkovým roštem vydrží i každodenní používání. Když přijede její sestra s rodinou, spí dvě děti na téhle výsuvné ploše a dospělí na nafukovačce. Všichni chválí, že se probouzejí bez bolavých

Klíčem se ukázala být postel s úložným prostorem. Ne žádná designová hračka, ale kus nábytku s výklopným mechanismem, který skryje tři sady ložního prádla, dva cestovní kufry a zimní deky. Koupila jsem model s čalouněným čelem ve světle šedém sametu. Je to přesně ten prvek, který do místnosti vnese ten pravý glamour interior design, aniž byste museli obětovat půdu pod nohama. První týden jsem pod postel nacpala všechno, co kazilo dojem. Zmizely krabice od bot, přebytečné ručníky i žehlicí prkno. Najednou místnost dýchala. Když se na ni podívám teď, vidím lesklé kování a hebký povrch, ne hromadu harampádí. Tenhle trik je starý jako nábytkářství samo, ale v kombinaci s kvalitním materiálem funguje dokonale. Kdo by řekl, že řešení přetékající skříně může vypadat jako z časop

Máte – li opravdu málo místa, zaměřte se na bed with storage, které skryje ložní prádlo, deky a polštáře. Absence úložného prostoru je totiž druhý největší problém hned po tvrdém spaní. Kdo by chtěl každý večer tahat postelní povlečení z horní police skříně a ráno to složitě uklízet? Já kdysi bydlela v patnácti metrech čtverečních a řešila to vakem na prádlo pod oknem. Nevypadalo to hezky. Až když jsem koupila rozkládací pohovku s hlubokým úložným šuplíkem, přestala jsem nenávidět večerní přípravy. Teď mám v pokoji jednu zeď od podlahy ke stropu natřenou geometrickým vzorem – tu wall painting doplňuje právě tato pohovka v tlumené béžo

Samostatnou kapitolou je volba správného čalounění. Zapomeňte na bavlněné potahy, které se po prvním vyprání srazí. Hledejte směs s příměsí polyesteru nebo rovnou mikrovlákno. U textilie navíc myslete na to, že bude denně v kontaktu s látkou vašeho oblečení, s domácími mazlíčky a sem tam s rozlitou kávou. Můj soused si objednal pohovku se světlým lenem a po dvou měsících vypadala jako po deseti letech. Musel ji nechat chemicky vyčistit. Wall painting v jeho obýváku je sice krásná teplá okrová, ale na špinavém čalounění ztrácí efekt. Vyplatí se investovat do odnímatelného potahu, který se dá prát na 30 stupňů. Není to drahé a výrazně to prodlouží životn

V té chvíli přišla na řadu úvaha o pohovce, která se mění v lůžko. Klasický rozkládací gauč jsme zavrhli hned, protože jeho konstrukce je často krátká a člověk s výškou 180 cm v noci visí nohama do vzduchu. Místo toho jsme objevili click-clack mechanismus, který umožňuje jednou rukou přeměnit sedačku na rovnou plochu. Klíčový detail? Podívejte se na tloušťku matrace. Standardní pěna o pěti centimetrech vás probudí s bolestí zad. My jsme vybrali model s 16 cm foam mattress na slatted frame. Ano, slatted frame, tedy laťkový rošt, který zajišťuje větrání a pružení. Bez něj by se pěna rychle propadla a vy byste spali jako na kam

Když jsem řešila, jak to udělat, aby moje obývací pokoj sloužil zároveň jako ložnice pro návštěvy, objevila jsem kouzlo rozkládacích sedaček. Nečekejte žádné složité trhání zádových polštářů nebo noční boj s kovovou tyčí. Sáhněte po modelu s click-clack mechanism, který jedním pohybem promění pohovku v lehátko. Třeba takový kousek s jednoduchým potahem a slatted frame uvnitř. Samotný rám z pružných lišt je základ, aby matrace nedřela do zad. K tomu přidejte foam mattress o tloušťce aspon 16 cm a máte místo na spaní, které nepoznáte od klasické postele. Pamatuju na návštěvu, která u mě spala na prvním laciném gauči a druhý den si stěžovala na křivá záda. To už nechcete. Stačí investovat o pár set korun víc do pružin nebo paměťové pěny a hosté se budou chtít vra

Jedna z nejčastějších chyb, kterou vídám u klientů, je ignorování denního světla. Vyberou si krásnou sytě fialovou na vzorníku, doma ji natřou a v pět odpoledne vypadá jako špína. Doporučuji testovat barvy na velké ploše – na kartonu formátu A3. Přišpendlete ho na zeď a sledujte ho tři dny v různých denních dobách. Naše levandulová šedá se v západním slunci mění v jemně růžovou, což milujeme. Naopak v koupelně, kde není denní světlo vůbec, jsme udělali radikální krok: tmavě zelené stěny s bílým obkladem. Tma místnost nesesype, naopak vytvoří pocit útulného kokonu. Jen pozor na malé místnosti bez oken – tam tmavé barvy místnost zmenší natolik, že si budete připadat jako v krabi

01841092960