Největší výzvou každého malého bytu jsou návštěvy. Když přijede rodina nebo kamarádi, potřebujete jim dát prostor na spaní, ale nemáte místo na hostinský pokoj. Řešení, které zachraňuje situaci v devadesáti procentech případů, je kvalitní rozkládací pohovka. Nemusíte hned sahat po modelu za třicet tisíc. Klidně kupte starší křeslo s funkcí spaní a přetáhněte ho novým potahem. Jedna moje známá našla na Vintedu luxusní designové křeslo s velurovým čalouněním za pět set korun. Stačilo vyprat potah a přidat pár dekorativních polštářů. Pokud sháníte něco většího, zkuste bazarový dvoumístný gauč s praktickým click-clack mechanismem. Ten se dá během deseti sekund proměnit v poměrně pohodlné lůžko pro dva l
Řešení pro malý byt chce vrstvit funkce. Postel s úložným prostorem je jasná volba, ale co když potřebujete místo na spaní pro dva? Pull-out sofa funguje líp, než si myslíte. Roztáhnete ji vytáhnutím spodního dílu a najednou máte rovné lůžko 140 cm široké. Jen pozor na výšku sedáku po složení. Nízký profil šetří místo na délku, ale starší hosté se zvedají těžce. Já jsem vyřešil úložný box na přikrývky ve stejné šířce jako sedačka. Vozík pod ním se dá vytáhnout a supluje noční stolek. Kolem jsem nalepil úzkou lištu z dekorativního moldingu, aby box ladil s okolním nábytkem. Vypadá to jako vestavěná skříňka, ne jako krabice pod gau
Objednat nábytek na míru znamená přiznat si, že žádná univerzální škatulka nevyhovuje všem. V našem případě byl klíčový problém výška parapetu a úzký průchod do kuchyně. Klasická sedačka s výsuvným mechanismem by se do prostoru nevešla, protože by blokovala dveře. U truhláře jsme nakonec řešili model, který využívá click-clack mechanismus. To je ta geniální věc, kdy jedním pohybem opěradlo sklopíte do roviny a sedák se posune dopředu. Výsledkem je lůžko široké sto čtyřicet centimetrů, které slouží jako hlavní postel pro dva, a přitom přes den zabírá minimum místa. Truhlář nám navrhl i úložný box pod sedákem, kam se vejdou dvě zimní bundy a tři páry bot. Takhle konkrétně vypadá custom furniture v praxi: řeší váš půdorys, ne ten ideální z katal
Velkou změnu přinesla i výměna klasické rozkládací sedačky za typ click clack. Dlouho jsem se bála, že mechanismus bude drhnout nebo že se zasekne v polovině. Omyl. Dnešní provedení jsou tak tichá a lehká, že je zvládne otevřít i dítě. Moje varianta má jednoduchý pohyb: sedák sklopíte dopředu, opěrák padne do roviny a během deseti vteřin máte dvoumetrovou plochu na spaní. Pod sedákem zůstane volný prostor pro jednu velkou tašku s ložním prádlem, což je další vítězství v boji s nedostatkem místa. Když není potřeba spát, funguje jako běžná sedačka, jen s tím rozdílem, že při sezení cítíte, že matrace je měkčí než u běžných gau
Zkušenost mě naučila jednu věc. Cokoliv, co slouží dvěma účelům, musí vypadat, že tam patří. Pull-out sofa s úložným boxem pod sedákem je praktická, ale pokud je potažená vybledlým polyesterem, v obýváku působí chudě. Zde přijde vhod sametový povrch a do něj laděná lišta na zdi. Když všechny prvky korespondují odstínem, místnost působí soudržně. Důležité je nepodcenit matraci. Foam mattress na slatted frame by měla mít hustotu aspoň 35 kg na metr krychlový, jinak se po roce proboří do tvaru písmene U. Já kupoval levnou pěnu a po dvou letech jsem ji musel otočit. Teď mám novou, která drží tvar a zároveň neztěžuje skládání sedačky. Kdo by si myslel, že kus lišty nad gaučem vyřeší tolik problémů s prostorem a esteti
Největší oříšek však představuje spaní hostů. V malém bytě nemůžete mít pokoj pro návštěvy, který bude devět měsíců v roce prázdný. Tady přichází na řadu chytrý nábytek, který musí splnit dvě protichůdné funkce: být pohodlný na sezení i na spaní. Po zkušenostech s levnými rozkládacími pohovkami, kde se lůžko propadalo do nekonečna, jsem sáhl po osvědčeném řešení. Rozhodujícím faktorem je mechanismus a výplň. Potřebujete kvalitní slatted frame, který nerachotí při každém pohybu, a dostatečně silnou foam mattress alespoň 16 centimetrů. Bez toho se každá návštěva druhý den probudí s bolavými zády a vy s pocitem v
První tvrdou lekci jsem dostal od vlastní obývací stěny, která vypadala jako výloha v second-handu. Zbavit se šesti metrů knih, sbírky hrnků z cest a tří dek, které stejně nikdo nepoužíval, bolelo. Až po měsíci bez nich jsem si uvědomil, že vzduch v místnosti má konečně šanci dýchat. Klíčem není litovat se nad tím, co vyhodíte, ale ptát se sám sebe: Používám to denně? Když ne, letí to do krabice pro charitu nebo do kontejneru. Prakticky to znamená, že na nočním stolku neleží pět knih, ale jedna ta, kterou právě čtete. A že v obýváku nemáte deset polštářků, ale dva, a to jen proto, že na nich někdo sedí. Teprve pak snese minimalistický interiér otevřené police, kde je každý talíř na svém mís