Když hosté zazvoní a já kouknu na tu hromadu věcí v obýváku, začne mi lehce cukat víčko. Malý byt s otevřenou dispozicí je fajn, dokud si neřeknete, kam teď strčit matraci z rozložené pohovky. Přesně v tomhle momentu přichází ke slovu dekorativní polštáře. Ne jako pouhá dekorace, ale jako chytrý nástroj, který maskuje realitu. Místo aby váš rozložený gauč křičel “spí tady cizí člověk”, vytvoříte iluzi útulného koutku. Stačí tři čtyři polštáře v různých velikostech a texturách a rázem se z provizorní postele stane designový prvek. Já osobně používám dva větší obdélníkové na opěradlo a jeden kulatý doprostřed. Hosté si ani nevšimnou, že pod tím vším číhá složená matrace.

Samostatnou kapitolou je větrání. Možná to zní jako detail, ale když složíte rozkládací pohovku a pod matrací zůstane zachycená vlhkost, podlaha může začít plesnivět. Zíráte pak na flek, který nejde vyčistit. Vyřešila jsem to kombinací korkové podlahy a pravidelným zvedáním matrace. Korková podlaha má totiž přirozenou schopnost regulovat vlhkost a je příjemná na dotek, i když si na ni sednete v pyžamu. Problém je, že korek je měkký a po pár letech se na něm objeví důlky od nohou sedací soupravy. Proto pod nohy dáváme plstěné podložky, a to i pod tenké kovové rámy. Bez nich by se living room flooring proměnila v měsíční kraj

Řešení? Soustřeďte se na složitější mechanismy. Klasický click-clack mechanismus je fajn, ale pokud máte místo, sáhněte po variantě s výsuvným šuplíkem. Tedy bed with storage, která schová nejen matraci, ale i prostor pro ložní povlečení a polštáře. Žádné hledání místa, kam schovat deku, když přijde návštěva. Ten šuplík pod hlavní sedací plochou je zázrak. Já mám doma variantu, kde je v šuplíku uložená klasická 16 cm foam mattress na dřevěném slatted frame. Ráno stačí vytáhnout, složit povlečení do šuplíku a během deseti vteřin máte z ložnice zase obývák. Žádný boj s pokrývkami, žádné hromady polštářů na z

A nakonec malá lekce z praxe. Když nakupujete dekorativní polštáře, vždycky si přineste domů jen jeden kus a zkoušejte ho na místě. To, co vypadá krásně v obchodě pod umělým osvětlením, může doma působit fádně. Já jsem si jednou přinesl domů šest oranžových polštářů. V obchodě byly nádherné, doma vypadaly jako pomeranče na gauči. Musel jsem je vyměnit za tlumenější odstín. A pozor na výplň. Polyesterová vlákna po pár měsících ztratí objem. Kupte raději polštáře s dutým vláknem nebo s paměťovou pěnou. Drží tvar i po stovkách sezení. Vaše návštěvy si pak sednou, zapadnou do polštářů a ani si neuvědomí, že pod nimi číhá složený foam mattress na slátané konstrukci. A vy budete mít na konci večera jen jeden starost: kam ty polštáře teď dát, aby neruš

Možná si říkáte, že řeším detaily, ale věřte, že při každodenním používání tyhle věci rozhodují o tom, jestli se v obýváku budete cítit dobře. Třeba takový obyčejný přechod z obýváku do chodby. Když máte práh z kovu a podlaha je o pět milimetrů vyšší, zarážíte se o něj bosou nohou. To se mi stávalo u staré plovoucí podlahy. U nového souvrství s integrovanou zvukovou izolací jsme dali přechodovou lištu nerezovou, která licuje s výškou fošen. Žádné zarážení. A foam matrace na rozkládací sedačce? Ta je 16 cm vysoká, s paměťovou pěnou, a ve složeném stavu se schová do úložného boxu pod sedákem. Naše living room flooring, kombinace vinylu a koberce v odpočinkové zóně, to všechno zvládá bez ú

Nezapomínejte na detaily, které dělají domov domovem. Když už máte vyřešený hlavní kus nábytku, postarejte se o to, aby se do něj dalo schovat vše potřebné. V našem bytě máme například poličku nad pohovkou, která vypadá jako dekorace, ale ve skutečnosti je to úložný prostor na knihy a dálkové ovladače. A pod oknem stojí truhla z IKEA, která slouží jako lavice a zároveň skrývá zimní deky. Právě tyhle maličkosti dělají home decor funkčním a nejen hezkým na pohled. Nemusíte kupovat zbytečné dekorace, které jen sbírají prach. Každý kus by měl mít svou pr

Řešení malých bytů má jeden háček: uskladnění povlečení a přikrývek, když zrovna spíte na rozkládací sedačce. Kam s nimi? Ve skandinávském interiéru člověk často vidí útlé komody nebo otevřené regály. Já jsem zvolila nízkou skříň pod televizí, která má zásuvky přes celou šířku. Vejde se tam jedna sada ložního prádla, dva polštáře a tenká letní deka. Na zimu mám v obýváku ještě jeden dekorativní koš z vodního hyacintu, který skryje tlustou duchnu. Prostě všechno má své místo. Žádné hromady oblečení na ži

Další záludnost, na kterou jsem málem naletěla, je volba materiálů. Klasická mikrovlákna na pohovce vypadají decentně do chvíle, než na ně vyleze kočka nebo dítě s kakaem. Teprve pak zjistíte, že skvrny od kečupu a vlhkého hadru se do látky vsáknou jako do papíru. Moje volba padla na velvet upholstery našeho malého křesla. Samet je příjemný na dotek, neškrábe a odolává vodě. Když se na něj rozlije červené víno, stačí papírový ubrousek a kapka mycího prostředku bez chemie. Po deseti minutách zaschne beze stopy. To samé platí o čalounění rozkládacího lůžka. Lesklý samet opticky zvětšuje prostor, protože odráží světlo. V úzké místnosti bez oken je to dar z ne

S prostorem pro ukládání ložního prádla je to u nás boj na život a na smrt. Skříň v předsíni je široká šedesát centimetrů, takže tam uložíte jen boty. Nůžky, klíče, ale deka? Ani náhodou. Právě proto jsem se zamilovala do nápadu s bed with storage, který funguje pod postelí. Koupili jsme speciální podnož s výsuvnými šuplíky na kolečkách. Do jednoho šuplíku se vejdou dva polštáře, jedna přikrývka a prostěradlo. Do druhého dávám zimní svetry, které by jinak zabíraly místo v šatně. Když hosté odjedou, zasunu šuplík pod rám a je po problému. Nevypadá to esteticky jako minimalistická fotka z Pinterestu, ale funguje to. Váš townhouse interior design musí být především praktický, než se začnete fotit pro Instag