Když se tapeta v interiéru objeví, většina lidí si vybaví babiččin obývák s děsivým vzorem a tmavými barvami. Jenže já jsem za poslední tři roky natapetovala tři byty a musím říct, že se toho děsivého zbavila jen málokterá věc tak radikálně jako právě tapety. Moje první zkušenost byla v garsonce s rozlohou 22 metrů čtverečních. Každý centimetr stěny musel pracovat. A tady jsem objevila sílu vzoru, který dokáže opticky posunout zeď o kus dál, aniž byste museli bourat nosné konstrukce. Jen pozor na syté barvy v malých místnostech. Místo tmavě modré s velkým květem jsem zvolila jemný geometrický vzor ve světle šedé s bílým podkladem. Výsledek? Místnost působila vzdušně, přitom měla charakter. Tapeta v interiéru není výstřelek, je to nástroj, který pochopíte až ve chvíli, kdy ho vyzkoušíte na vlastní kůži.

Slatted frame neboli laťkový rošt je u nás doma teprve od loňska. Měl jsem obyčejnou dřevotřísku, ale záda bolela. Výměna za laťkový rošt s nastavitelnou tvrdostí v bederní oblasti udělala divy. Jenže rošt má jednu vlastnost, která překvapí. Pokud je pod ním úložný box, musíte ho při spaní zvednout. Klasická postel s úložným prostorem má často pevné dno. Laťkový rošt se do takového boxu nehodí, protože potřebuje vzduch. Řešení? Koupila jsem rám s pevnými laťkami a pod něj dala velké plastové krabice na kolečkách. Funguje to skvěle. A tapeta v ložnici? K laťkovému roštu se hodí přírodní motivy, třeba bambus nebo

Tapeta v interiéru není jen otázkou vkusu, ale i logistiky. Když máte malý byt a každá zeď musí plnit funkci, vybírejte tapety podle světových stran. Na jižní straně s přímým sluncem se hodí odstíny modré a zelené, které pohledem ochlazují. Na severní straně naopak teplé tóny, jako je písková nebo meruňková. Vyhněte se velkým tmavým plochám v místnostech, kde spíte nebo pracujete. Tmavá tapeta pohltí světlo a místnost se zdá menší, i když je metráž slušná. Moje poslední tapetování bylo v chodbě, kde jsem místo bílé použila svislé pruhy v béžové a bílé. Chodba se opticky zvýšila a dostala šmrnc. Hosté si toho hned všimnou a často se ptají, kde jsem ji koup

Teď k tomu, co mnozí podceňují: materiály. Pokud máte doma malé děti nebo nešikovné návštěvy, vsaďte na odolné a snadno čistitelné povrchy. Sklo na desce je sice hezké, ale když na něj upustíte mlýnek, máte po iluzi. Laminát nebo masiv s tvrdým olejem jsou bezpečnější volba. A co se týče textilií, pokud máte v blízkosti kávového koutku sedačku, například tu s jemným velvet upholstery, buďte připravení na skvrny. Sametový povrch sice působí luxusně, ale kapka kávy na něm vydrží jako tetování. Raději si pořiďte pratelný přehoz nebo alespoň ubrousek, který pod hrnek podložíte. Jinak budete každý víkend lovit fleky. A pokud máte doma zvířata, pak víte, že chlupy se chytají na velvet upholstery jako na suchý zip. To je prostě daň za elega

Když řešíte nocleh pro hosty a zároveň každodenní posezení, narazíte na zásadní věc. Konstrukce pohovky musí vydržet. Vyzkoušela jsem několik mechanismů a nejvíc mi sedí click-clack mechanismus, který je jednoduchý a rychlý. Stačí zatáhnout za sedák a máte lehátko. Horší je to s matrací. V levných modelech bývá jen pěna o tloušťce 6 centimetrů. Na spaní to nestačí. Můj tip je hledat pohovku s odděleným spací dílem, který má vlastní složenou matraci. Třeba model s 12 cm latexovou pěnou a kapsovými pružinami. Pod takovou pohovku se vejde i úložný prostor na prostěradla a přehozy. A tapeta za ní? Jemně strukturovaná, nejlépe bílá nebo krémová, aby nerušila spánek hosta. Vzory jsou hezké, ale na spaní se hodí spíš k

A pak přišla zkouška ohněm. O víkendu se ohlásili přátelé z daleka. Potřebovali přistýlku. V tu chvíli jsem ocenila volbu click-clack mechanism. Není to žádná věda. Zvednete sedák, uslyšíte cvaknutí, opěrák sklopíte do roviny. Celé to trvá patnáct vteřin a nemusíte stěhovat konferenční stolek. Ale největší kouzlo tkví v detailech. Uvnitř té pohovky totiž našla domov i moje sbírka dek a polštářů. Pohovka, která má úložný prostor, je v malém bytě k nezaplacení. Dřív jsem měla všechno nastrkané v kufrech pod postelí a přikrývky věčně páchnoucí po sklepě. Teď stačí otevřít víko v sedáku a vytáhnout povedenou vlněnou deku. Žádné pátrání, žádné stěhování bord

Postel s úložným prostorem je v malém bytě absolutní spása. Mám ji už druhým rokem a pod matrací se vejde všechno zimní oblečení, spacáky pro hosty i staré knihy. Jenže problém nastane, když chcete dát do ložnice tapetu. Vzadu u čela postele bývá nejvíc otěru od polštářů a lidských vlasů. Syté tapety se v tomto místě rychle zašpiní a vyblednou. Osvědčilo se mi osadit čelo postele samostatným panelem z MDF potaženým stejnou látkou jako čalounění. Panel chrání tapetu a zároveň vytváří akustickou izolaci. Bez panelu byste museli tapetu za pár let přelepovat. Praktická rada: vybírejte tapety omyvatelné, ideálně vinylové na vliesovém podkladu. U postele je to nutn

Možná si říkáte, že takový domácí kávový koutek je jen pro estéty, ale opak je pravdou. Jde o čistě praktickou záležitost. Třeba když vstanete v pět ráno a potřebujete se nastartovat, nebudete přece hledat hrnek v myčce a kávu v lednici. Všechno musí být na svém místě. A tady se hodí pravidlo tří zón: kávovar, šálky, a káva. To je celá alchymie. Pokud máte v kuchyni dost místa, dejte tyto tři věci na jednu linku. Pokud ne, vezměte si na pomoc malý vozík nebo policový systém. Já osobně mám na zdi dvě úzké police a na nich v řadě stojí hrníčky různých velikostí. Vypadá to jako výstava v muzeu, ale funkčně je to dokonalé. A nezapomeňte na odkládací plochu – bez ní vám káva skončí na klíně nebo na klávesnici. Ideálně deska široká alespoň padesát centimetrů, aby se na ni vešel i talířek s kolá