Když mluvíte o koberci a on vám automaticky ukáže, kde je v bytě uložený, máte problém. Nebo spíš výzvu k řešení. Třeba jako já, když jsem se stěhovala do malého dvoupokojového bytu s obývákem, který musel přes noc fungovat jako ložnice pro dva. První týdny jsem spala na rozkládací sedačce z hypermarketu s pružinami, které mi každé ráno připomínaly, že páteř není harmonika. Pak přišla na řadu custom furniture. Nešlo o luxus, šlo o přežití.

První velký zádrhel přišel s návštěvami. Rodiče z Moravy, sestra s přítelem, kamarádi z vysoké. Kam s nimi? V obýváku mám místo klasické sedačky rozkládací pohovku s čalouněním z veluru. Zní to luxusně, ale vybrala jsem ji hlavně proto, že se dá během třiceti vteřin proměnit na lůžko. Velurová textilie je příjemná na dotek, ale hlavně se na ni nechytá tolik prachu jako na len. Když mám hosty, stačí vytáhnout policejní klipsnu, pohovka se rozloží a během pěti minut je z obýváku ložnice. Jediná nevýhoda je, že zabírá skoro celou místnost. Ale co čekat od bytu, kde má každý centimetr cenu zlata? Japandi styl mi tady pomohl s výběrem barev. Tmavě šedý velur ladím s bílými stěnami a dubovým stolem. Žádné zbytečné vzory, žádné polštářky s citáty. Jen čistá plocha, která dýchá kli

Objednat si nábytek na míru znamená přestat řešit, co se vejde do kufru auta. Místo toho řešíte, co se vejde do vašeho prostoru. V mém případě šlo o úzkou zeď dlouhou tři metry. Standardní pohovky byly buď moc hluboké, nebo měly příliš vysoká záda a kradly světlo. Výrobce mi navrhl rám přesně na milimetr. Tloušťka opěráku osm centimetrů, aby za ním vznikla police na knihy. A pod sedákem? Když jsem požádala o integrované úložiště na deky a polštáře, kutil řekl, že to přidá pár tisíc. Dnes tam mám šest zimních přikrývek a tři sady ložního prádla. Nikdo neví, že existu

Když se řekne japandi style interiors, většina lidí si představí vzdušné loftové prostory s výhledem na zahradu. Jenže realita vypadá jinak. Bydlím v panelákovém bytě o padesáti metrech a dlouho jsem si myslela, že pro mě tenhle styl není. Prkenná podlaha, hodně světla, žádný bordel. Kdo to má v garsonce s kuchyňským koutem a jedinou šatnou skříní udržet? Pak mi došlo, že podstata japandi není v čistotě jako z katalogu, ale v tom, že každý kus nábytku musí mít svůj důvod. A že když už něco kupuju, ať to není jen hezké, ale hlavně funkční. Třeba taková postel s úložným prostorem. U nás v ložnici je na zeď natěsnaná postel, která má pod sebou tři velké šuplíky. Místo aby se pod postelí válely krabice od bot, mám tam uložené sezónní deky, ložní prádlo a jeden rezervní polštář. To je přesně ten japandi základ: věci mají svůj domov, a když ho nemají, radši je vyhod

Samozřejmě že ne každý má budget na to, aby si pořídil nábytek z masivního dubu nebo ratanu. Ale japandi styl není značka, je to přístup. Můžete si koupit levnou IKEA komodu a přelakovat ji na matně bílou. Můžete vyměnit kovové úchytky za dřevěné. Důležité je, aby věci do sebe zapadaly a netvořily chaos. Když už jsme u konkrétních kousků, musím zmínit ještě jeden typ nábytku, který mi zachránil život. Je to sedací souprava s úložným prostorem pod sedákem. Vypadá jako klasická pohovka, ale pod víkem je dutina hluboká asi dvacet centimetrů. Tam skladuju deky, které přes den nepotřebuju. Žádné krabice, žádné pytle. Stačí zvednout sedák a všechno je na očích. Přesně takhle funguje japonská estetika v praxi. Schovat, co není potřeba, a nechat vyniknout to, co zbý

Ovšem pozor na klikový mechanismus. Zkoušela jsem i levnější pull-out sofa, která se vysouvá jako šuplík. Vypadá prakticky, ale realita je jiná. Po půl roce se začal vysouvací díl prohýbat, matrace klouzala a ve spoji vznikla díra, do které padal polštář. Vyžaduje to přesné ustavení a kvalitní kovové vedení. Proto doporučuji click-clack mechanismus, který je jednodušší a pevnější. Stisknete, pohovka se sama ohne a lehne. Žádné tahání, žádné cvakání do nekonečna. Tento typ najdete u dražších kousků, ale vyplatí se. Ušetříte nervy i místo. A pokud k tomu přidáte velvet upholstery, tedy sametové čalounění, získáte elegance, která skryje i každodenní opotřebe

Když jsem si pořizovala novou sedačku, chtěla jsem něco, co odolá drápkům. Sametový vzhled je krásný, ale z kuřecích drápků šílím. Vybrala jsem proto model s velvet upholstery, tedy sametovým čalouněním ze syntetického vlákna. Má to háček. Levnější varianty se žmolí a chytají chlupy jako suchý zip. Kvalitní velvet je vazba, kde vlákna leží těsně vedle sebe. Když pes škrábne, drápy kloužou po povrchu a netrhají nitě. Moje zkušenost? Tři roky a žádné vytahané nitě. Stačí jednou týdně přejet vysavačem s jemným kartáčem a mokrým hadrem na fleky. Na tmavě šedé barvě nejsou chlupy skoro vidět. Výborně funguje i technický velvet. Je odolný proti oděru a má ochrannou vrstvu proti skvrnám. Skvělá volba pro domácnost s aktivním psem. Jen pozor na suché zipy u bund a kalhot. Ty velvet umí zni

Už jste někdy řešila problém, že návštěva přijede na víkend a vy prostě nemáte kde spát? Pak je pro vás pull-out sofa doslova záchranou. Tento typ pohovky ukrývá pod sedákem nebo v opěradle rozkládací rám s matrací. Když host přijede, během dvaceti vteřin vytáhnete plnohodnotnou postel. Ráno ji zasunete a místnost je zase obývákem. Jen pozor na kvalitu kovového rámu. Levnější modely se mohou po pár rozloženích prohnout nebo zadřít. Vyplatí se investovat do modelu s ocelovou konstrukcí a matrací o tloušťce alespoň 12 centimetrů. Tenčí by se hostovi propadala až na zem. A pokud si připlatíte za variantu s pěnovou matrací, pozná to na zádech h