Kuchyně se mění v obývák. Jak na rekonstrukci, když místnost slouží i jako ložnice

Ložnice v podkroví má svá specifika. Šikmé stropy berou místo, a vy musíte nábytek přizpůsobit úhlu. Postel jsem musel posunout tak, aby se dalo vstát na straně s vyšším stropem. Ušetřilo mi to spoustu modřin na hlavě. Do prostoru pod šikminou jsem umístil nízkou komodu s výsuvnými šuplíky. V téhle místnosti platí pravidlo: vše musí být na kolečkách nebo lehce přemístitelné. Žádné zaprášené kouty, které nikdy nevytřete. A co se týče spaní pro nocležníky – v ložnici ani neuvažujte o rozkládací pohovce. Máme jednu v obýváku, a když přijedou přátelé, prostě spí dole. Pokud bychom chtěli ubytovat víc lidí, museli bychom jít do varianty rozkládací sedačky s lůžkem na spaní pro dvě osoby, ale na to už prostor v ložnici nem

Zbytečné jsou v řadovém domě těžké závěsy a tylové záclony. Když jsem je měl pověšené v ložnici, působilo to jako stísněná garderoba. Mnohem lepší jsou rolety nebo žaluzie na míru, celé srolovat nahoru. Tím místnost opticky zvětšíte. Co se týče osvětlení, vyvarujte se jednoho centrálního lustru. Můj řadový dům má například v obýváku jen jedno okno na konci místnosti, a to je málo. Rozdělil jsem osvětlení na tři zóny: bodovky nad pohovkou, stojací lampa u křesla a LED pásek za televizí. Večer se dá každá zóna ztlumit a vytvořit intimitu, aniž byste museli rozsvěcet všechno naplno. A to je přesně ten trik, díky kterému malá místnost působí mnohem vzdušn

Druhé patro je ještě užší, tam už si s rozměry nezahrajete. Pokoj pro hosty? Zapomeňte, pokud nemáte samostatný pokoj. Místo toho jsem obětoval prostor v největším pokoji a postavil tam rozkládací sedačku, která vypadá jako designový kousek, ale skrývá funkci. Zde jsem udělal jednu z nejlepších investic – koupil jsem model s kvalitním kovovým rámem a sametovým čalouněním. Ta látka je nenáročná na údržbu a přitom vypadá luxusně. Problém ale nastal, když jsem zjistil, že na spaní pro hosty potřebuji také ložní prádlo a přikrývky. Kam s nimi? Už tak malá skříň praskala ve švech. Tehdy mi došlo, že selhává moje úvaha o úložném prostoru. Museli jsme s manželkou přehodnotit celý syst

Nesmíte zapomínat na praktické detaily, které vám usnadní život. Třeba to, že click-clack mechanismus vyžaduje určitou vzdálenost od zdi. Než si koupíte pohovku, změřte si, kolik místa za ní potřebujete na sklopení. U pull-out sofa zase musíte počítat s tím, že se vysunuje dopředu, takže potřebujete volný prostor před gaučem. Mnoho lidí podcení i výšku nožiček. Pokud máte podlahové topení, potřebujete nožky vysoké aspoň pět centimetrů, aby cirkuloval vzduch. A když máte malý byt a chcete ušetřit místo, podívejte se po modelech s integrovanými poličkami v područkách. Místo nočního stolku tam dáte knihu, skleničku vody nebo mobil. Všechno je to o detail

Co se týče barev a materiálů, držela jsem se jednoduché palety. Bílá kuchyňská linka, šedá podlaha a právě ta velurová pohovka v antracitu. Na stěnu nad pohovkou jsem pověsila velké zrcadlo v dřevěném rámu. Zrcadlo opticky zvětšuje prostor a odráží světlo z okna, takže kuchyň působí vzdušněji. Přes den, když je pohovka složená, vypadá jako běžný obývací kout. Večer se promění v útulné spaní. Tento duální charakter je přesně to, co malé byty potřebu

Největší chyba, kterou lidé dělají, je kupovat obyčejnou postel. Na malé půdě se každý centimetr počítá a standardní rám s nožičkami žere cenné místo pod sebou. Mnohem chytřejší je pořídit postel s integrovaným úložným prostorem. Hledejte varianty, kde je rám rovnou na podlaze a pod matrací se otevírá celá plocha na uskladnění. Já jsem narazila na model s čalouněným čelem v šedém velvetu, který nejenže skryl zimní bundy a kufry, ale opticky zjemnil ostré linie šikmin. Pod matraci se vejdou dvě velké cestovní tašky a tři sady povlečení. Když zvolíte postel s výklopným mechanismem, ušetříte si nošení nábytku do skříně, která by se na půdu stejně neve

velmi důležitý je detail spárování. Když jsem dělala chybu u první rekonstrukce, zvolila jsem bílou spárovací hmotu k bílé lesklé dlažbě. Vypadalo to čistě asi tři týdny. Pak se spáry začaly barvit od kosmetiky, od vodního kamene, a já je drhla kartáčkem častěji, než jsem vařila. U druhé koupelny jsem zvolila spárovací hmotu o dva odstíny tmavší, než je hlavní barva dlaždice. Výsledek je mnohem přívětivější na údržbu a opticky spáry nesplývají v jeden flekatý povrch. A když vedle koupelny stojí obývák s pohovkou v velvet upholstery v tmavě modré, ty tmavší spáry působí elegantně a neutrálně – jako pojivo mezi dvěma odlišnými sv