Podkroví, které vám usnadní život: nečekaná řešení pro spaní a úložné prostory

Dnes už bych do žádného jiného interiéru nešla. Eco friendly interiors nejsou jen trend, ale logické řešení pro ty, kdo chtějí bydlet zdravě, mít vše po ruce a netopit peníze v obchoďáku. Ať už bydlíte v garsonce, nebo v rodinném domě, princip zůstává stejný: kupujte méně, kupujte lépe, kupujte s rozmyslem. Moje pohovka s click-clack mechanismem, pod kterou se vejdou tři zimní deky, je toho důkazem. A ta dubová deska z bazaru? Tu budu mít do konce života. Stačí ji jednou za dva roky přetřít olejem a bude jako nová. To je podle mě ta pravá udržitelnost – ne abstraktní pojem, ale každodenní radost z věcí, které dávají sm

Největší pastí malých podkroví je absence místa na lůžkoviny. Když k vám přijedou rodiče na víkend, potřebujete rychle vytáhnout peřiny, polštáře a deky, ale kam je schovat? Klasická skříň se pod šikminou nevejde, a obyčejný gauč zabere polovinu místnosti. První rok jsem končila s hromadou textilu na zemi pod oknem. Zlom nastal, když jsem objevila bed with storage – postel s úložným prostorem pod matrací. V podkroví jsem ji umístila přímo pod nejnižší bod střechy, kde by normální postel stejně nepřišla. Pod její masivní dřevěnou deskou mám tři hluboké šuplíky, kam se vejde všechno, od zimních dek až po vánoční dekorace. A navrch leží dvaceticentimetrová pěnová matrace, která je tak pohodlná, že ji hosté nechtějí opus

Když jsme před dvěma lety koupili byt 2+1 v paneláku, první věc, kterou jsem viděla, byla kuchyňská linka do L. Nikde žádný roh navíc. A já snila o kuchyni na míru s ostrůvkem. Realita byla jiná. Kuchyně měla čtyři metry čtvereční a podél jedné stěny vedl trubkový rozvod, který znemožnil standardní skříňky. Nakonec jsem objednala kuchyňskou linku na míru, kde truhlář vyřešil každý centimetr. Ani jsem netušila, že tenhle projekt odstartuje mnohem větší rébus. Jak do malého bytu nacpat dvě lůžka pro návštěvy? Manželova maminka jezdí každý měsíc na víkend a já nechtěla, aby spala na nafukovací matraci vedle ledn

Materiál potahu hraje v podkroví větší roli, než byste čekali. Moje první pohovka měla bavlněný povrch, který po roce vypadal jako by ji prošla kočičí tlupa. Škrábance od kabelky, fleky od kávy a žmolky všude. Teď mám model s velvet upholstery, tedy sametovou textilií. Ta je nečekaně odolná, prach se na ní moc neusazuje a snadno se čistí vlhkým hadříkem. Navíc samet krásně tlumí zvuk, což je v podkroví s dřevěným stropem velká výhoda. Když večer pustíte film, ozvěna se ztratí v hustých vláknech. A vypadá to luxusně, i když je okolo vás starý trám a neomítnutá cihla. Jen dejte pozor na barvu – tmavě šedá nebo antracitová schová mnohem víc špíny než světlé odst

A co když máte doma více hostů najednou? Pak je řešením kombinace klasické pohovky a samostatného lůžka, ale na malé ploše to nejde. Já proto vsadila na pull-out sofa, která se vysouvá dopředu a vytvoří širší plochu pro dva. Mechanismus je sice o něco těžší, ale zvládnete ho sami, pokud máte alespoň trochu síly v rukou. Důležité je pravidelně promazávat kolejničky, aby vám systém neslyšel při každém vysouvání. Já používám silikonový sprej jednou za čtvrt roku a funguje bezchyb

Problém s úložným prostorem se netýká jen oblečení. Skladování lůžkovin, dek a polštářů je v bytě o třiceti metrech noční můra. Klasická skříň by zabrala polovinu stěny. Místo ní jsem zvolila systém otevřených polic z recyklovaného masivu, které sahají až ke stropu. Na nich mám koše z mořské trávy, ve kterých jsou složené přehozy a náhradní povlečení. Když přijede návštěva, jednoduše vytáhnu z bed with storage tenkou letní deku a z police polštář. Všechno má své místo a já nemusím lovit ponožky za postelí. A právě v tom je kouzlo eco friendly interiors – nejde o to mít všechno z přírodních materiálů, ale o to, aby každý kousek sloužil co nejdéle a nejefektivn

Obývací pokoj je zároveň ložnicí. Jenže plocha je devatenáct metrů a postel by zabrala třetinu. Řešení přišlo v podobě kvalitní pohovky s funkcí spaní. Nechtěla jsem žádný laciný rozkládací koráb, který se po roce prohne do tvaru vany. Potřebovala jsem něco, co vydrží každodenní sezení i občasné noclehy. Rozhodla jsem se pro model s klik-klak mechanismem. Ten umožňuje jednoduché přetáčení opěráku do roviny bez nutnosti vytahovat objemné šuplíky. A hlavně pojme i vyšší lidi. Manžel má 186 cm, takže délka 200 cm byla nutnost. Vyzkoušeli jsme tři varianty. První měla příliš tvrdé polstrování. Druhá se při spaní rozjížděla. Třetí byla konečně ta pra

Jedna věc, která mi dlouho vrtala hlavou, byl materiál čalounění. V kuchyni máme ostré rohy a malé děti kamarádek často rozlijou džus. Koženka se mi nelíbila, protože v létě lepí. Látka se zase špatně čistí. Nakonec jsem objevila pohovku s velvetovým čalouněním. Sametový povrch působí luxusně a zároveň je překvapivě odolný. Skvrny od červeného vína jsem zkoušela vlhkým hadříkem a mýdlem a zmizely beze stopy. Samozřejmě to není nepromokavá tkanina, ale díky husté vazbě se tekutina vsakuje pomaleji. Pokud něco rozlijete, máte deset vteřin na utření. Velvet navíc krásně ladí s barvou kuchyňské linky. Naše linka je matně tmavě modrá, pohovku jsem zvolila v odstínu šalvějově zele