Můj malý ráj ve čtyřiceti metrech čtverečních. Pravda, znělo to jako výzva, když jsem klíče od garsonky poprvé otáčel v zámku. Místnost, kde se vaří, spí i pracuje. Dnes už vím, že studio apartment design není o tom bojovat s prostorem, ale chytře ho přetavit v domov. Vlastně to začalo jednou velkou komodou. Potřeboval jsem schovat peřiny, polštáře a zimní bundy. Klasická skříň by místnost opticky rozdrtila. Nakonec jsem koupil postel s úložným prostorem. Zvednete matraci a pod ní je celá vana. Tedy skoro. Vejde se tam úplně všechno. Jen pozor na výšku lůžka. Čtyřicet centimetrů je minimum, abyste pod sebe dostali i složený stan nebo kufr.

Praktická zkušenost mě naučila, že je lepší vynechat modely, kde se matrace skládá napůl a vzniká nepříjemný spoj. Místo toho hledejte pull-out sofa, tedy výsuvnou variantu, která se vysune jako šuplík. Tento systém bývá stabilnější a spací plocha je rovná bez drážky uprostřed. Navíc se dá snadno přizpůsobit i menším rozměrům, například do kuchyně, kde máte jen sto čtyřicet centimetrů na šířku. Výsuvnou část pak snadno zakryjete dekoračními polštáři, které během dne poslouží jako opěr

Velkým otazníkem bylo osvětlení. Malá kuchyně trpí na stíny, zvlášť když máte nad pracovní deskou jen jeden stropní lustr. Řešení přišlo v podobě LED pásku nalepeného pod spodní hranu horních skříněk. Stál pár set korun a změnil všechno. Teď vidím, co krájím, a místnost působí vzdušněji. K tomu jsem přidala malou stojací lampu s teplým světlem do rohu vedle sedačky. Když se setmí, rozsvítím jen ji a kuchyně se rázem promění v útulný obývák. Světlo je levný způsob, jak opticky zvětšit prostor. Vyhněte se studeným bílým žárovkám, ty dělají z malé místnosti nemocniční box. A pokud máte možnost, dejte na strop bodová světla, která můžete natočit přesně tam, kde pracuj

Pak přišla otázka gauče. Chtěl jsem mít kam usadit tři přátele, ale zároveň si každý večer lehnout do normální pevné postele. Žádné propadání do díry. Prozkoumal jsem desítky variant, než jsem narazil na sofistikovaný kousek s čistými liniemi. Pořídil jsem sofa bed s pěnovou matrací o hustotě HR35, což je tak akorát pro každodenní spaní. Mechanismus je jednoduchý. Vytáhnete sedák směrem k sobě a opěrák se sám sklopí. Žádné tahání těžkých polštářů. Důležité je zkontrolovat, zda má rám kovové výztuhy. Levnější kusy po půl roce vrzají. Ten můj drží už druhým rokem jako skála. A když přijde návštěva, klidně jí nabídnu přespání. Během pěti vteřin je z pohovky dvoumetrová plo

Když došlo na řešení pro hosty, dlouho jsme váhali mezi klasickým gaučem a něčím chytřejším. Nakonec jsme zvolili cestu sedačky, která se dá během pár vteřin proměnit v lůžko. Pořídili jsme sedací soupravu s click-clack mechanismem. Zní to jako technický termín, ale v praxi to znamená, že během deseti sekund sklopíte opěrák a máte rovnou plochu na spaní. Důležité je ale nekupovat první kus, co uvidíte. Věnujte pozornost tomu, co je uvnitř. Naše první pohovka měla tenký molitan, a hosté se budili s bolavými zády. Teprve až jsme koupili model s kvalitním složením pružin a paměťovou pěnou, přestali jsme řešit, že sestra odjíždí dřív, protože ji bolela záda. Investice do pohodlného spaní se vyplatí. Mimochodem, my jsme zvolili varianta bed with storage, což je skvělý fígl, když bojujete o každý úložný pros

Další past, do které jsem málem spadl, bylo umělé rozdělení místnosti barvami. Světle modrá na jídlo, fialová na spaní. Výsledek působil jako čekárna u zubaře. Profesionální interiéroví designéři radí opak. Držet se jedné palety a hrát si s texturou. Moje studio apartment design teď stojí na kombinaci krémové bílé a tlumené šedé. K tomu přidávám akcenty přes textil. Hedvábný polštář, hrubý len na přehozu a vlněný pléd. Všechny tyto vrstvy vytváří pocit hloubky. A hlavně se dají snadno vyměnit podle nálady. Když mám chuť na změnu, vyměním povlaky. Trvá to deset minut a nestojí to majl

A co dělat, když nemáte zásuvky tam, kde je potřebujete? Kupuji prodlužovačky s plochou zástrčkou, které se vejdou za nábytek. Vedu je podél lišt, aby nebyly vidět. Pak je jednoduše schovám za gauč nebo pod koberec. V paneláku, kde máte jednu zásuvku na celou stěnu, je to jediná cesta. Není to ideální, ale funguje to. Důležité je, aby kabely nebyly ve stresu a nepřekážely při rozkládání rozkládacího gauče. Když totiž večer vytáhnete matraci, kabel přilepený k zemi může prasknout. Stačí ho vést po podlaze podél zdi a překrýt běhou

Největší zkouška přišla, když se u mě rozhodla na měsíc ubytovat sestra. Měla jsem jen jednu místnost, žádný oddělený pokoj. Její postel byl můj pracovní stůl – musela jsem ho každý večer uklidit, aby se dal rozložit jako sofa bed. A přes den? Všechno se točilo kolem toho, kam dát matraci, aby nepřekážela. Tehdy jsem objevila kouzlo vertikálního prostoru. Na stěnu nad budoucí postel jsem připevnila dřevěný žebřík a na něj pověsila tři malé tilandsie. Tyhle vzdušné rostliny nepotřebují hlínu, jen občasné rosení. Sestra sice ze začátku kroutila hlavou, že jí kapky kápnou na obličej, ale po týdnu přiznala, že ty zelené šlahouny nad hlavou jí připomínají spaní pod širá